Jak jsem si udělala svůj domácí bílý čaj

Bílý čaj nepochází z čajovníku bílého ani žádného jiného speciálního určeného čistě pro výrobu bílého čaje. Vyrábí se z lístků čajovníku čínského či jeho kultivarů, stejně tak, jako čaj zelený, černý, žlutý či oolong. Jen ten výrobní postup je trochu jiný. Dalo by se říci, že je nejjednodušší, alespoň z toho pohledu, že čítá nejméně výrobních kroků.

Když jsem se tak brouzdala čajovými zahradami v Darjeelingu, nedalo mi to a řekla jsem si, že nemůžu odjet, aniž bych si zkusila udělat svůj první čaj. Jelikož jsem neměla moc času ani náčiní, tak jako nejjednodušší a nejrychlejší mi přišlo zkusit čaj bílý.

Zelený se musí nejdříve tepelně upravit, aby se zabránilo oxidaci, musí se různě tvarovat do ruliček, kuliček či jehliček … Černý se taktéž všelijak tvaruje a následně musí projít oxidací. U bílého toto všechno odpadá, takže si vystačím i s tím náčiním, co mám, totiž vlastně nemám.

Co je to bílý čaj

Jak jsem již naznačila výše, jde o čajové lístky, které byly zpracovány pouze minimálně. Většinou se nechávají přes noc zavadnout, zfermentovat se nechávají pouze minimálně nebo vůbec a pak se usuší. Nejznámějšími zástupci bílého čaje jsou Pai mu tan (Bílá pivoňka), Shou mee (dlouhověké obočí) a Silver needle, který je fakt něco ultra speciál, protože se skládá čistě jen z ještě nerozvinutých pupenů čajových lístků. Jsou to vlastně takové ochmýřené jehličky téměř bílé barvy a to je nejspíš i původ vzniku pojmu bílý čaj. Chuť bílých čajů je ve srovnání s ostatními druhy čaje velmi jemná a nasládlá.

Pai mu tan - Bílá pivoňka

Můj první pokus byl o něco jako je Bílá pivoňka nebo-li Pai mu tan (někdy také Bai mu dan). Spoléhala jsem na to, že jsem zrovna v čajové zahradě, která má jedny z nejlepších klimatických podmínek v Darjeelingu. Nasbírala jsem si plnou hrst lístků orange pekoe (pupen + dva první lístky). I přes to, že matroš jsem měla bezpochyby skoro nejlepší, moc jsem si od toho neslibovala. Přecijen jsem čekala nějakou záludnost či tajemství v onom zdánlivě jednoduchém výrobním procesu.

Lístky jsem tedy ve svém darjeelingském pokojíčku nechala přes noc zavadnout na zácloně a pak je nechala sušit na témže místě. Vlastně v mém případě nevím, jestli se dalo mluvit o nějakém zavadnutí a sušení, protože jediný rozdíl v obou těchto fázích byl v tom, že v té první jsem lístky nechala hodně blízko u sebe a sušila je naopak od sebe co nejdál. Sušení jsem dala 2 dny na světle v pokojíčku a vzhledem k tomu, že zrovna jak venku, tak vevnitř bylo poměrně vlhko, tak jsem svá očekávání z výsledku držela hodně nízko.

Je mi jasný, že to byla náhoda jak Brno, a že hlavní podíl na mém úspěchu měl právě původ lístků a tamní klima. Ale musím říct, že lepší bílý čaj jsem v životě nepila. Ono taky 3 dny starý (spíš čerstvý) čaj se člověku dostane do rukou opravdu jen velmi zřídka. Zalila jsem ho asi 7x a pořád měl grády. Tak krásně voněl, že jsem z toho byla v sedmém nebi.

Sebevědomí mi narostlo, jen co je pravda. Takže při mé další čajové tour, tentokrát na Jávu, jsem se rozhodla, že svůj čajový um posunu o další level výš nebo spíš rovnou o několik. Ten level měl název Silver needle.

Silver needle

Již jsem se zmínila, že Silver needle se skládá čistě jen z ochmířených, ještě nerozvinutých, čajových lístků, které připomínají stříbrné jehličky. Nasbírat jich kilčo (a to mluvím o neusušených) dá zkušené sběračce zabrat několik hodin. Není tedy divu, že tomu odpovídá i výsledná cena.

Pro svůj další pokus jsem si vybrala čajovou zahradu na Jávě, která mi přišla nejkrásnější a byla také relativně vysoko položená, což zvyšuje pravděpodobnost, že i chuť výsledného čaje bude na vyšší úrovni. Pupenů jsem natrhala jen malou hrstičku. Přeci jen jsem tamní farmáře nechtěla obrat o polovinu úrody toho nejvzácnějšího z nejvzácnějších. No a pak jsem lístky dala vítězoslavně zavadnout přes noc na ubrousek a druhý den jsem je na něm rozprostřela a 2 dny sušila v pokojové teplotě, tentokrát v temnu. Barva zůstala hezky stříbrná, na rozdíl od Pai mu tanu, kdy většina lístků ze zelené téměř zhnědla (což je běžné).

Chuť byla opět boží. Nespočet nálevů, ta vůně, jemnost. Byla jsem z toho v sedmém nebi a propadla bílým čajům ještě víc než doposud.

Vybrat vítěze mezi Pai mu tanem z Darjeelingu a Silver needle z Jávy po mně nemůže nikdo chtít. To je jako když se někdo zeptá mámy, které své dítě má radši :D Navíc jsem je neochutnávala současně, ale asi tak s 2 měsíčním odstupem. Oba byly skvělý. Prostě dobrej matroš no a praxe ze sušení bylinek ze základky :D

Zde najdeš nabídku bílých sypaných čajů Čajových Bedýnek. Ten můj mezi nimi ale bohužel není ;)

Související články

  • Sběr tips - čajových pupenů - na výrobu bílého čaje Silver needle - Stříbrná jehla
  • Bohunka z Čajových Bedýnek se sběračkami čaje v Darjeelingu
  • (samo)sběr čajových lístků orange pekoe v Darjeelingu
  • sušení čajových lístků na bílý čaj - dost na pankáče
  • Hotový doma vyrobený bílý čaj Silver needle - Stříbrná jehla
  • Hotový domácí bílý čaj - něco jako Bílá pivoňka
  • šálek domácího bílého čaje
  • vyluhované lístky bílého čaje