Gruzínský čaj

Gruzínský čaj má velmi bohatou historii. Zažil své vzestupy i pády. Dlouhou dobu se v Gruzii produkoval pouze černý čaj, za sovětské éry převážně takzvaný broken (drobné úlomky čajových lístků). Nyní se čajové zahrady postupně vrací do rukou drobných farmářů, kteří zkouší a velmi úspěšně, všechny možné druhy čajů od bílých, přes zelené, oolongy a dokonce i třeba pu erhy.

Tím, že snad všechny čajové zahrady zůstaly po rozpadu Sovětského svazu opuštěné, tak v nich od té doby nebyly použity žádné chemikálie. A vzhledem k tomu, že gruzínské klima příliš nesvědčí různým škůdcům, tak i znovuobnovené čajové zahrady krásně prosperují bez použití chemikálií, ač většina oficiální evropské bio označení nemá. 

Nejznámější gruzínské oblasti, kde se čaj pěstuje

Čaj se v Gruzii pěstuje zejména v oblastech Guria, Imereti, Samegrelo a Adjara. V těchto oblastech jsou klimatické podmínky, které čaji velmi svědčí. Jsou ovlivněny okolními horami a ze západu Černým mořem. Půda zde obsahuje spoustu minerálů.

Historie gruzínského čaje

V roce 1847 byly do oblasti Ozurgeti v Gruzii přivezeny první sazenice čajovníku z botanické zahrady v Sochi v Rusku. Byl to takový pokus, co to udělá. A čajovníku se tam dařilo, tak se tam pomalinku začal pěstovat. 

Většího rozmachu pak gruzínský čaj dosáhl po roce 1893, kdy ruský obchodník Konstantin Popov pozval čínského čajového znalce jménem Lau Dzhen Dzhau, aby jim předal nějaké čajové know how. Díky němu vznikly první velké čajové plantáže, konkrétně ve vesnici Chakvi v oblasti Adjara, kde následně byla postavena i první čajová továrna v Gruzii. 

Velmi krátce poté, v roce 1899, gruzínský čaj slavil obrovský úspěch, když byl na světové výstavě v Paříži oceněn zlatou medailí. Není divu, že si ho velmi oblíbila i ruská carská rodina. 

Největší rozmach gruzínský čaj zažil v době Sovětské éry v polovině 20. století. Sovětský svaz se v té době snažil nebýt tak závislý na dodávkách čaje z Číny, Indie a Srí Lanky (Cejlonu). Původně byla snaha produkci čaje směřovat na Ukrajinu, ale tam se čajovníku nedařilo, takže to nakonec vyhrála Gruzie (Tuto informaci mám od paní z Gruzie z oblasti Guria, se kterou jsem se v Gruzii setkala. Paní se o historii čaje velmi zajímá a plánuje založit čajové muzeum).

Spotřeba čaje v tehdejším Sovětském svazu byla jedna z největších na světě. Vláda investovala mega peněz do různých výzkumů kolem čaje, výroby vlastních speciálních strojů a taky do motivace gruzínských farmářů k tomu, aby na svých farmách pěstovala čaj jako plodinu číslo jedna. Pro farmáře šlo o velmi zajímavé peníze, takže do toho šli. Vláda nastavila extrémně vysoké výrobní kvóty, takže se jelo hlavně na kvantitu a kvalita šla stranou (kde ty loňské sněhy ... a výhry hlavních cen za nej čaj ... byly). Gruzie se tehdy stala čtvrtým největším producentem čaje na světě. Zásobovala nejen většinu bývalého Sovětského svazu, ale i pár "spřátelených" zemí, včetně tehdejšího Československa. Pamatuješ? ;)

Rozpad Sovětského svazu byl pro gruzínské pěstitele čaje naprostou katastrofou. Přišli o garantovaný odbyt a kvůli nízké kvalitě produkovaného čaje nebyli konkurenceschopni na žádném trhu. Čajové zahrady začly postupně zarůstat a čajovník si v nich žil svým životem po mnoho let. Čajovníky se v průběhu let různě samy křížily, tak je dnes naprosto běžné, když vedle sebe v obnovené čajové zahradě najdeš čajovník s malinkými lístky, vedle s obrovskými lístky a vedle třeba s narůžovělými.

V posledních letech se objevuje stále více nadšenců (ať už z Gruzie či jiných zemí), kteří se snaží zašlou slávu gruzínského čaje oprášit. A spoustě z nich se to daří víc než skvěle. 

"Můj farmář", od kterého mám pár skvělých gruzínských čajů, respektive jeho táta, začal s obnovou čajových zahrad hned na přelomu 20. a 21. století. To, když se malý Gabriel u snídaně podivoval, proč dneska není čaj ... Odpověď byla, že prostě došel (zásoby ze Sovětské éry byly vypity). Táta pak podle různých návodů sestrojil rolovací mašinu na čajové lístky na pohon z malé vodní elektrárny napojené na potok, který protéká jejich zahradou. Časem sestrojil i sušičku, protože nechtěl riskovat, že zrovna bude potřeba sušit lísky v době, kdy venku leje jak z konve. Ta sušička funguje dodnes. Tatínek se metodou pokus omyl naučil dělat skvělé čaje a Gabriel to od něj velmi rychle okoukal a přidával k tatínkově know how své vlastní inovace. Ten výsledek opravdu stojí za to.

Kde koupit kvalitní gruzínský čaj

No přeci tady na eshopu Čajových Bedýnek. Stačí jen malinko zascrollovat níže. Většina gruzínských čajů, na které tam narazíš jsou právě od zmíněného farmáře Gabriela. 

Líbil se Ti článek?

Pokud ano a ještě neodebíráš Občasník Čajových Bedýnek, tak se k jeho odběru můžeš přihlásit tady, aby Ti žádný nový článek neuniknul. A neboj, častějc než 1x za měsíc to nebude ;)

Související články

• Jaká je nejlepší voda na čaj
• Kolik gramů čaje je jedna čajová lžička
• Jak určit teplotu vody na čaj i bez teploměru
• Dárková balení sypaných čajů